ČAS LÍHNUTÍ JE TADY?
NÁSADOVÉ VEJCE JE,KDYŽ ….
Násadové vejce se může nazývat násadové, pokud splňuje několik podmínek. O tom, že musí být oplozené, snad není třeba hovořit. Především jeho hmotnost musí odpovídat hmotnosti násadového vejce daného plemene, uvedené ve vzorníku. Tedy konkrétně pro maransky platí minimální hmotnost 65 g. Pokud se vám někdo snaží prodat vejce jako násadová, jejichž hmotnost je menší než 65g, poučte dotyčného prodejce o skutečnosti, že pojem „násadové“ neznamená jen, že dotyčný ho plánuje vložit do líhně, ale že to je termín, který znamená konkrétní vlastnosti vejce. Důvod je prostý. Podprůměrně vážící vejce = malé kuře, ze kterého neodchováte po všech stránkách kvalitní zvíře. Větší kuře má výhodu na startovní pozici. I proto a nejen proto se má nasazovat od slepic, které jsou v druhém snáškovém cyklu, jednak je máme z prvního cyklu prověřené (kvokají x nekvokají) a jednak automaticky nesou větší vejce. A nad to také už víme, které slepice i v tom prvním roce nesly o něco větší či těžší vejce než ty ostatní. Tedy pokud to stíháme sledovat. Všímáme si také, zda odpadají tzv. kuřičková vejce, tj. kolik vajec je na začátku snášky drobnějších, než se slepice naplno roznese do standartní hmotnosti vajec. A takové slepice si rovněž zapíšeme do poznámek. Stačí číslo kroužku. Pokud budeme líhnout jen z velkých vajec, je šance, že většina populace plemene bude snášet větší vejce. Větší vejce se lépe prodávají. Pokud nebudeme dbát předepsané velikosti vajec, plemeno ve velice krátké době ponese drobná vejce, protože návrat k přírodním vlastnostem a znakům je vždy rychlejší a kratší než opačně. To platí i o výši snášky a o kvokavosti. Proč je tomu tak, lze snadno vysvětlit – kur nepotřebuje k přežití druhu investovat energii a čas do snášky 200 ks a více vajec, ale stačí slípce nanést svých 15 a někdy i 2 x 15 vajec a vysedět kuřata.
Další podmínkou, kterou musí vejce splňovat, je správný tvar. Vejce nesmí být ani příliš špičaté, ani příliš kulaté. Obojí dělá problémy při líhnutí. Násadové vejce musí být čisté – znamená sebrané čisté, bez omytí. Omýt vejce znamená smýt z něj ochrannou vrstvu, tím umožnění průniku choroboplodných zárodků póry ve skořápce a to jest zkrátit dobu jeho životnosti. Ojedinělé nečistoty lze odstranit jen opatrně smirkovým papírem.
V neposlední řadě si v případě maransek všímáme zbarvení skořápky, která má na svém povrchu tenkou vrstvu tmavě červenohnědé, kaštanové, vzácně až čokoládové barvy. Je to plemenný znak a vlastnost maransek a slepice bez tohoto znaku nelze považovat za maransky. Platí čím tmavší vejce, tím cennější. K hodnocení nám poslouží přiložená barevná škála. Pozor, běžným jevem je, že vejce na počátku snášky jsou sytěji vybarvena než v průběhu času. Také horší nosnice mohou produkovat intenzivněji zbarvená vajíčka. Proto je nutno sledovat čestnost takových vajec, jestliže se objeví takové vejce u mladé slepice jednou do týdne, není to vhodná matka k další plemenitbě. Něco jiného je u slepic starších jednoho roku a více, kdy přeci jen snáška klesá a rozkládá se trochu jinak do ročního období. K orientaci hodnocení pak slouží právě údaje o nosnici získané z prvního snáškového cyklu.
J.Kafka, L.Čajková, J.Mesteková
PRVNÍ MARANSČÍ SLET… A CO SE Z TOHO VYLÍHLO …
Dlouho plánovaný , dlouho odkládaný , dlouho potřebný , dlouho neuskutečnitelný a velmi různě diskutovaný…. sraz Klubu chovtelů maransek , spáchaný 22.-23.9. je za námi.
Nechci se zde vyjadřovat o účasti a komunikaci s některými členy.
Nejednoduchá situace je nejen kvůli organizačním problémům, ale hlavně kolem plemene samotného. Všechny možné příčiny zhoršení kvality vystavovaných maransek v posledních letech jsou vděčným tématem na všech možných diskuzích na internetu i mezi chovateli. Také vzhledem k tomu, že maransky a jejich tmavá vejce přišly do módy poněkud více než je zdrávo, je názorů kolem nich poměrně dost. Vyrojilo se i velké množstvi lidí, kteří umí na momentální módnosti maransek vydělávat. Pod názvem ,,maranska“ prodávají různé křížence. Začátečník si v dobré víře koupí kuřata nebo násadová vejce, ze kterých vyrostou „příšery“, nebo zvířata, u kterých je problém s barvou vajec nebo se snáškou vůbec. Kritika se potom snese celkově na maransky jako takové… Je opravdu potřeba zvažovat, od koho koupit nebo nekoupit. Zvláště když člověk začíná, není od věci se nejdřív poradit s někým, kdo už zkušenost má, popřípadě si ho vzít na pomoc při rozhodování o nákupu chovného materiálu. Navíc ani pro ,,pokročilé“ není v Česku jednoduché sehnat kvalitní jedince do chovu.
Na našich klubových stránkách jsme zveřejnili článek, kde lze najít souhrn toho nejpodstatnějšího, co v tomto směru potřebujeme na maranskách zlepšit. Zde jen ve zkratce – jsou to především vady v typu, odklon od obdélníkového tělesného rámce, sklon ke trojúhelníkovému rámci, vysoký postoj, vady ve tvarech hřebenů a v úhlu nasazení ocasu, hloubka prsou, jemná konstituce a v neposlední řadě také správná barva a kresba.
Mohli bychom na toto téma diskutovat dlouhé hodiny, názorů by bylo mnoho o vadách i o příčinách jejich rozšíření v Česku. Byla by to dlouhá debata a téměř každý by měl svůj kus pravdy.
Dnes jsme, kde jsme. Lze u nás najít pěkné maransky. Jsou ale velké rozdíly mezi chovy, kde si chovatel opravdu hlídá kvalitu,s a mezi chovy, kde se od maransek čeká, že bez velkého snažení a důkladné selekce ze všech slepic budou padat tmavě červenohnědá vejce a z vajec se budou líhnout rovnou samí šampióni. Určitě se ale nedá říct, že všeobecně jsou u nás maransky v pořádku. Víme o tom, ale určitě nehodláme házet flintu do žita. Maranska je plemeno, které má mnoho předností a stojí za úsílí o výrazné zlepšení.
Svou vlastní kapitolou jsou zdrobnělé maransky. U nás je chová jen opravdu málo chovatelů, a to pouze v barevném rázu černém meděněkrkém. Vejce zdrobnělých maransek jsou světlejší než vejce velkých. Nesou ale celoročně. Vejce jsou přibližně velká jako u zdrobnělých velsumek. Chovatelem zdrobnělých maransek v klubu je př. L.Václavík, který by se rád podílel na rozšíření škály barevných rázů i počtu chovatelů zdr. maransek.
Je potřeba zaměřit se také na to, abychom si do líhní nenasazovali světlá vejce. Výstavy vajec jsou skvělou ukázkou toho, jak daleko se dostáváme v tomto směru a jak velké jsou rozdíly v barvě vajec mezi jednotlivými chovateli. Proto díky všem, kteří jsou ochotní jít s kůží na trh a vejce do soutěže dodají. Letošní lednová soutěž se uskutečnit nemohla, ale klub uvažuje o tom, že by bylo dobré pořádat výstavy vajec vícekrát než jednou do roka.
V únoru proběhla v náhradním termínu výroční členská schůze, která trvala rekordních pět hodin čistého času, s rekordně vysokou účastí. Ani chvíli nebylo ticho a ani nebyl okamžik, kdy by nebylo co řešit. Pět hodin plně nabitých informacemi a debatami o tom, co je potřeba udělat a jakým způsobem to uděláme.
Již při plánované lednové klubové výstavě, která nakonec neproběhla, se měl posuzování maransek ujmout př. Vilhelm. Chceme, aby české klubové výstavy posuzoval již jen český posuzovatel a to pokud možno stále stejný, aby měl možnost sledovat, jak se maransky v našich chovech vyvíjejí a kam směřují. Tím by mohl přispět chovatelům odbornými radami. Př. J. Vilhelm s touto námi navrhovanou spoluprácí souhlasil a ochotně se zúčastnil i celé naší hektické schůze. Zvládl také ,,improvizované stolní posuzování“, v podmínkách ochranné zóny místo živé drůbeže posloužil projektor a prezentace fotek vad drůbeže připravená předsedou klubu L.Holcem. První porce vzdělávání členů klubu byla po dlouhých letech na světě. Děkujeme tímto př. Vilhelmovi za jeho čas, ochotu a chuť pomáhat maranskám i nám.
Pochopitelně se všichni těšíme, až pominou veterinární opatření i ptačí chřipka a uskuteční se stolní posuzování bez projektoru s živou drůbeží. Bude dost prostoru i času na dotazy a debatu o všech detailech. Taková setkání chce klub chovatelů maransek pořádat pravidelně.
Na únorové schůzi jsme také provedli několik změn ve stanovách klubu. Ty původní vznikaly v době počátků klubu a místy už bylo změn zapotřebí.
Důležitým bodem bylo hlasování o změně termínu klubové výstavy. Bylo jednohlasně schváleno, že klubová výstava se bude konat v listopadu při Národní výstavě. Hlavním důvodem této změny jsou dosavadní problémy udržení více kohoutů až do lednového termínu ve výstavní kondici především neomrzlých a nepoškozených po řešení vzájemných mezikohoutích vztahů.
Prodebatovaný byl také problém správnosti názvů barevných rázů maransek, neboť v tomto směru celá léta až do nynějška panoval poměrně velký chaos. Všechny varianty běžně používané chovateli ještě více mátl léta chybně uvedený název ve vzorníku ,,měděněprsá“. Oprava sice byla zveřejněna v Chovateli i na stránkách ČSCH, ale k ničemu příliš výrazně pozitivnímu to nevedlo. Naopak se neustále vyskytovaly případy, že posuzovatelé, podle chybně uvedeného názvu ve vzorníku udělili výluku zvířeti, které mělo černá prsa, za to, že mu chybí měď na prsou. Nebo naopak ohodnotili kladně zvíře, které mělo hrudník rezavý jako liška. Sjednoťme tedy konečně používání názvu na formu ,,černá měděněkrká, modrá měděněkrká … atd“. Tento název barevného názvu říká podstatně více než mezinárodně používané ,,…měděně černá… měděně modrá… atd.“ Je z něj naprosto jasné, že černá měděněkrká maranska má mít čistě černá prsa, modrá měděněkrká čistě modrá prsa, stejně tak i u stříbrokrkých.
K tomuto tématu najdete hodně podrobné odůvodnění na stránkách klubu -www.maransky.cz ve článku J. Kafky. Pro správné pochopení doporučujeme číst se vzorníkem v ruce.
Jakmile budou hotové nové směrnice pro uznávání kontrolovaných chovů, chceme se zaměřit na to, abychom jich v klubu několik uznaných měli. Upozorňujeme případné zájemce o kuřata, že v současné době u nás není zatím žádný řádně uznaný plemenný ani rozmnožovací chov maransek, ačkoliv se již objevily inzeráty a to i v časopisu Chovatel, které se tak úspěšně a rádoby tváří.
Všem příznivcům maransek, kteří se chtějí podílet na tom, o co se klub po svém přerodu snaží, děkujeme.
Nové členy vítáme, zvláště ty akční, kteří budou mít nápady, návrhy, dotazy a věcné připomínky, chuť spolupracovat a držet se hesla ,,selekce, selekce, selekce…“
Zpráva předsedy Klubu chovatelů maransek
Vzhledem k tomu, že jsem předseda klubu až od 1.10. 2016, tak se pokusím období od 1. ledna do konce září zhodnotit z pozice člena. O lednové speciálce se zmiňuje ve zpravodaji ještě přítel Václavík, proto se tady tímto zabývat nebudu. V lednu nám sdělil přítel Václavík, že na vlastní žádost odstupuje celý výbor klubu. Nový výbor s předsedou přítelem Václavíkem byl jednohlasně zvolen. Přítel Šonka byl zvolen čestným předsedou Klubu chovatelů maransek. S novým vedením přicházelo velké očekávání. Zpravodaj se bohužel citelně opozdil z důvodů špatné komunikace. Zpravodaj vyšel až v letním období. Do zpravodaje bylo vytvořeno nové logo klubu, včetně samolepek s logem. Za touto aktivitou stojí práce přítelkyně Jany a Martiny Mestekových. Výrobou triček , vest a dalšího oblečení se ujaly obě tyto dámy. Tímto jim ještě jednou děkuji. Výboru se bohužel nepovedlo uspořádat stolní posuzování, ani setkání členů klubu. Důvody bohužel neznám. V září jsem zjistil, že klub ještě není po tolika letech, řádně zaregistrován ve spolkovém rejstříku. Informace tehdejšího předsedy Václavíka byla, že ze zdravotních důvodů nezvládá funkci předsedy klubu. Registrace musela proběhnout do konce roku, jinak by klub zanikl. Přítel Václavík mě požádal, zda bych převzal funkci předsedy. Řekl jsem mu, že pokud se mi podaří dát dohromady funkční tým, tak bych do kandidatury šel. Sám přítel Václavík poznal, že pokud mu nefunguje tým, tak nezmůže nic. Do svého týmu jsem přizval jako jednatelku Janu Mestekovou, pokladníka Helenu Juhászovou a předsedu revizní komise Reného Hlásného. Ten si jako členy k sobě vzal Ing. Ivana Chichmanova a Pravoslava Mahulíka. Vzhledem k tomu, že řádná výroční členská schůze měla proběhnou až v lednu, tak se výbor pokusil oslovit členy klubu, zda by se dalo hlasovat přes internet a sms. Toto hlasování se velice osvědčilo. Hlasování se zúčastnilo více jak 95% členů klubu. Členové hlasovali, zda souhlasí s modelem hlasování a zda jsou pro zvolení výše zmiňovaného výboru. Pro byli všichni hlasující. Od 1. října začal pracovat nový výbor. Urychleně se začaly podnikat kroky k řádné registraci klubu. Registrace byla již koncem listopadu hotová.
V listopadu proběhla celostátní výstava v Lysé nad Labem. Maransek bylo vystaveno 33 velkých ve 3 barevných rázech(bílá, černá,modrá) a 7 zdrobnělých maransek. Z klubu vystavoval přítel Václavík, Zeman, Mesteková Jana, Mesteková Martina a Holec. Z 34 členů je to žalostně málo! Potěšující bylo, že výluku dostali pouze 2 zvířata klubistů. Klub navázal kontakt se zakládajícím klubem maransek ze Slovenska. Byla navržena možná spolupráce, včetně soutěže mezi chovateli ČR a SR pořádanou vždy jeden rok v ČR a SR. Dále byla navázána spolupráce s klubem z Německa, kde by do budoucna byla možná výměna chovného materiálu. Kontakt byl navázán i s Francouzským klubem maransek, kde v jejich zpravodaji, vyjde kontakt na naše WWW stránky, kde Francouzští chovatelé najdou kontakt na naše klubisty.
Koncem listopadu byl klubem zaslán požadavek na předsedu posuzovatelů drůbeže Ivana Pavla, aby nám zaslal oficiální vyjádření k barevnému rázu černá měděně prsá/krká. Přítel Pavel doposud na naší žádost neodpověděl. Od prosince se začínáme intenzivně připravovat na speciální výstavu maransek konanou v lednu v Lysé nad Labem. S výstavištěm byla domluvena možnost propůjčení stánku, kde by se mohl klub odprezentovat. Vyvstal problém jak a čím vyplnit tento stánek a jak řádně odprezentovat náš klub. Začalo se pracovat na vzhledu a výrobě baneru, toho se zdárně zhostila přítelkyně Mesteková. Nákup tohoto baneru za sponzorovala částkou 500Kč přítelkyně Mesteková, částku 1000Kč jsem věnoval Já. Dále byli vyrobeny letáčky a 3D samolepky. Letáčky na výstavu za sponzorovala částkou 1000 Kč přítelkyně Taimarová, což je bývalá členka klubu. Lednová výstava se bohužel z důvodů ptačí chřipky nekonala. Začalo se pracovat na změně stanov, soutěžních podmínek. 4. února jsem se zúčastnil jednání ÚOK CHD, kde probíhalo jednání s kluby. Přáním ÚOK je aby měl každý klub minimálně 4 plemené chovy. ÚOK navrhuje konání speciálních výstav až když jsou zvířata dospělá. Zakázalo se kroužkovat loňskými kroužky. Dále bylo navrženo ÚOK aby byli udělovány tituly šampion na zvířata odchované toho daného roku, není účelné udělovat titul šampion na starší zvířata. Proběhlo rozdělení plemen drůbeže na ministerstvu zemědělství dle důležitosti do 4 skupin. 1 skupina: plemena autochtoní (všechna Česká plemena) 2 skupina: plemena lokálně adaptovaná, hospodářsky významná(naše maranska,vlaška, plymutka,hempšírka). 3 skupina: plemena lokálně adaptovaná, významná pro zachování biologické rozmanitosti(velsumky, barneveldky, šumavanky)4 skupina: plemena ostatní (hibridi, kříženci). Opět bylo připomenuto předsedovi posuzovatelů př. Pavlovi o naší žádosti a vyjádření k problému barevného rázu ve vzorníku. Př. Pavel slíbil reakci na daný problém. Upozornil, že už vyšlo vyjádření o barevném rázu měděně prsém/krkém v časopisu chovatel, tak i na stránkách ČSCH, posuzovatelé byli řádně poučeni a budou opět při letošním školení opět proškoleni o tom, že u nás je tolerován pouze ráz měděně krká s nežádoucí kresbou na prsou. Vážení členové, výbor by byl moc rád kdyby jste se aktivně zapojili do chodu klubu, každý dobrý nápad je vítán. Pojďme společně nastartovat novou éru Klubu chovatelů maransek. Pojďme se společně pokusit posunout kvalitu maransek u nás v ČR o další kus dál. Přál bych si abychom se společně potkávali při stolním posuzování, vyměňovali si chovný materiál a chovatelské zkušenosti.
Chovu zdar
Vážení návštěvníci stránek Klubu chovatelů maransek,
S účinností 1. 10. 2016 byl zvolen výbor, jehož jsem předsedou. Jak jsem se dostal k myšlence kandidovat na pozici předsedy tak prestižního klubu jako je Klub chovatelů maransek? Již v lednu jsem se chystal zapojit do nově vznikajícího výboru, jelikož mě klub nebyl lhostejný. Klub dle mého názoru stál na místě a nikam se neposouval! Proto jsem nabídl mé služby (odhodlání, čas, vědomosti) příteli Václavíkovi, který právě sestavoval nový výbor po odstoupivším zakladateli předsedovi Ing. Šonkovi. Přítel Václavík mě nabídnul pozici správce stránek klubu. Tuto pozici jsem přijal.
Uběhlo bez mála 9 měsíců od zvolení nového výboru a já měl pocit, že letargie klubu nadále pokračuje. V září mě informoval předseda klubu přítel Václavík, že je naprosto vytížený v zaměstnání a navíc se mu objevily zdravotní potíže. Po zjištění, že je na vedení klubu naprosto sám, jsem mu podal pomocnou ruku. Přítel Václavík mě požádal, zda bych nekandidoval na post předsedy Klubu chovatelů maransek. Na to jsem mu řekl ano, ale musím si sám vybrat lidi k sobě, kterým naprosto věřím a vím, že pro klub budou tak říkajíc dýchat.
Nato k 16.9. 2016 celý výbor klubu odstoupil.
Ihned poté jsem oslovil přítelkyni Janu Mestekovou zda by šla se mnou do výboru do jedné z nejdůležitějších pozice a to je jednatel klubu. Domnívám se, že pozice jednatele je jedna z nejdůležitějších pozic ve výboru a tam jsem potřeboval člověka, který bude pro klub pracovat na 110%. Post pokladníka je obsazen podle mého názoru fundovanou a pracovitou přítelkyní Helenou Juházsovou a proto jí tato pozice byla opět nabídnuta. Jako předsedu revizní komise jsem oslovil kamaráda přítele Hlásného. Ten bez váhání přislíbil pomoc. Sám si k sobě vybral členy revizní komise a to př. Chichmanova a př. Mahulíka. Tento výbor byl naprostou většinou odsouhlasen ( nikdo nebyl proti) a od 1.10. 2016 zvolen.
Výbor ihned začal pracovat na neodkladných věcech, jako zapsání do spolkového rejstříku. V tuto chvíli jsou podklady odeslány na svaz.
Vážení přátelé, členové klubu již obdrželi vizi tohoto výboru formou e-mailu. I Vám návštěvníkům těchto stránek bych chtěl v krátkosti nastínit představy chodu klubu. Chceme se více otevřít veřejnosti, chceme během roku uspořádat minimálně dvě setkání členů klubu včetně dvou speciálek. Počítáme se stolním posuzováním, kde bude posuzovatel ( přítel Vilhelm) za přítomnosti veřejnosti posuzovat a vzdělávat veřejnost přímou u klecí se zvířaty. Zvažujeme, pokud bude zájem členů klubu uspořádat jednu ze speciálek na Moravě. I na plemenářskou práci se chceme více zaměřit. Všem nápadům jsme otevřeni. Komunikace bude probíhat převážně přes internet. Vážení chovatelé, budeme rádi, pokud obohatíte naše řady a vstoupíte do Klubu chovatelů maransek. Věřím, že vám budou všichni členové nápomocni a pomohou vám při zakládání svých chovů.
Chovu zdar.
Předseda Klubu chovatelů maransek
Holec Ladislav
Rozhovor s p. Manfredem Krätschem posuzovatelem drubeže ze SRN. (po první klubové výstavě 2009)
Otázka: Jak hodnotíte výstavu Náš Chovatel v Lysé nad Labem jako celek?
Odpověď: V Lysé jsem byl po prvé. Jsem velice mile překvapen celkovým prostředím výstavistě, ktere je velice príjemné. Byl jsem i mile překvapen kvalitou zvířat v jednotlivých pavilonech. Jako posuzovatele drubeze mně, samozřejme zajímala drůbež vystavena na teto výstavě. Celkově jsem videl mnoho velice kvalitních zvířat i vysokou kvalitu chovatelské péče o ně.
Otázka: Posuzoval jste Maransky, Rodejlendky a Sasexky na této výstavě. Jaká byla kvalita Vámi posuzovaných zvířat?
Odpověď: Rodejlendky a Sasexky byly dobré kvality, i když to byla zvířata mladši a nebylo jich tolik, aby se dala tato plemena hodnotit jako celková úroveň kvality v Českem chovu. Co se týče Maransek a Zdr. Maransek, mam dojem, že na této první klubové výstavě chovatelu Maransek byla kolekce drubeze nejvetsi ze všech plemen. To mně mile překvapilo. Kvalita zvířat byla v průměru dobrá. Našli se kusy, které byli vynikajíci, většinu bych zařadil do dobrého průměru a několik zvířat jsem musel vyřadit kvůli chybám, jako je dvojzub v hřebeni nebo netypická barva pro toto plemeno.
Otázka: Vnašem svazu probíhá v tomto období intenzivní diskuze co se týče názvu Maransek v novém vzorníku drůbeže ČSCH, kde se uvádí barevný ráz černé měděně-prsé. Co si o tom myslíte?
Odpověď: Barevný ráz Maransek černě měděno-prsé neznám, ja jsem zde posuzoval Maransky černě-měděné. To je název uznaný ve všech státech Evropske Unie a tak jej definuje i Evropský vzorník drůbeže vydaný v Německu. Myslím, že i vzorník vydaný v Čechách a Čechy jsou státem EU by to mělo být automaticky akceptováno. Název –prsé nebo –krké je nový barevný ráz a je třeba to tak i brát. Myslím, že u Vás je to pouze administrativní problém a odstraníte ho v brzké době. Jěšte bych rád poděkoval za pozvání posuzovat klubu chovatelů Maransek pro ČSCH a rád přijedu i přísti rok, jestli dostanu pozváni.
Počátky maransek v čechách
Jak to vlastně začalo ?
Pořádal jsem jednu z posledních odborných exkurzí po Evropě zaměřenou na chov drůbeže a koní. Začínali jsme výstavou v Paříži SIMA 2003 a odtud jsme pokračovali do Švýcarska, Lichnštejnska, Rakouska a končili jsme v Bavorsku. Pavilon drobných zvířat na výstavě začínal plemeny ovcí za kterými byla výstava psů. K mému milému překvapení právě posuzovali gordonsetry. Před tím jsem dal všem rozchod do 18 hodin. Sebou jsem si vzal tlumočnici. Ta když viděla, že jde k posouzení jeden gordon za druhým, pro ní byli všichni stejní, ji to nic neříkalo, tak mě požádala o uvolnění. Souhlasil jsem , protože jsem myslel, že už mě žádné milé překvapení nepotká. To jsem neměl dělat. Hned potom jsem narazil na velmi početné zastoupení drobných zvířat. V expozici drůbeže jsem si uvědomil jak málo víme o francouzkém chovatelství. Převládala tam francouzká plemena, krevkérky, lafléšky, faverolky, alsasky, a hlavně maransky. Maransky se přiznám jsem před tím neznal. Byly vystaveny v 13 barevných rázech, včetně zdrobnělých.Vedle měl klub stánek v kterém byly tři sympatické dámy, na pultu měly ve dvou koších tmavé vejce, které mě vedle zvířat nejvíce zajímaly. Když viděly můj nevšední zájem pozvaly mě dovnitř přinesly tři druhy koláčů, kávu a když poznaly, že naše vzájemné dorozumění je zbytečné, tak přivedly asi 16letou dívku, která studovala v německu. Všechny se snažily mě odpovídat na mé otázky. Po rozloučení bylo rozhodnuto a to 23.února 2003. Druhý den pod „Eiffelovkou“ překrásně voněly a kvetly hyacinty, narcisy, tulipány macešky ve velmi vkusných scenérii. Okamžitě jsem zavolal našeho zástupce v Evropském svazu Petera Žuffu. Přivezl mě 1.3 na podzim téhož roku od předsedy německého klubu / Helmut Hoppe /. Protože byly příbuzné , za měsíc nato jsem jel na Celoněmeckou výstavu, kde jsem koupil kohouta, 96 bodů 90 Euro. Měl jsem z něho velkou radost. Přitom jsem se tak seznámil s chovatelem marasek a posuzovatelem Martinem Johanesem. Všechny kuřičky snášely, když jsem k nim přidal kohouta. Moje radost netrvala dlouho, asi po měsíci všechny přestaly. Jednu jsem zabil a zjistil degeneraci vaječníků, tak jsem zabil všechny a vše důkladně vydesinfikoval. Obrátil jsem se na pana Martina Johanese, který velmi ochotně mě po Německu zajistil 50 zvířat z toho 8 nepříbuzných kohoutů. Tak jsem měl 1.15 pro příští sezonu. Mezi tím mě přijel navštívit můj přítel z Francie, chovatel gordonsetrů Raimond Kubiačik / rodiče Poláci / který se nedal moc přesvědčovat a stal se též chovatelem marasek. Druhý rok mě přivezl 6 kohoutů, tři jsem si vybral, on si vybral tři mé. Současně mě přihlásil do francouzského klubu MARANS CLUB de France. Následující rok mě dovezl totéž z Belgie. On bydlel ve Francii na belgických hranicích. Bohužel v listopadu 2009 zemřel ve věku 56 roků. Ostatní kohouty jsem měl z Německa, které zajistil př, ing. Horr a před loni z Rakouska od Aloise Leitnera. Když jsem viděl jaký je u nás zájem o maransky, tak jsem hned věděl jaké z toho plyne nebezpečí příbuzenské plemenitby. To lze řešit pouze založením klubu a sledováním propařovacího procesu. Tak se také stalo a 29. 6. 2008 byl Klub chovatelů marasek ČSCH založen.
Ing. Fr. Šonka
Maransky oprávněně i u nás nacházejí své chovatele
Přátelé maransek,
letošní rok je pro mne chovatelsky ztrátový. Dal jsem do líhně 30 ks vajec, 20 ks od našeho předsedy a 10 svých.Vylíhlo se mi pouze 12 kuřat, z toho 7 kohoutů a 5 slepiček.Z vajec od předsedy 2 kohoti a 2 slepičky.Pak jsem dal pod kvočnu 15 vajec a vylíhlo se mi 14 kuřat. Když jsem plánoval kroužkování těchto kuřat, tak tak si je někdo v noci odnesl.Ze sedmi kohoutů jsou tři vhodný na výstavy a do chovu.Z pěti slepiček pouze dvě. Kohouty i slepice vystavím na listopadové výstavě v Lysé. V září jsem vystavoval na naší výstavě v Chebu. Kohout 92,5 slepice 93,5 b.
Jak probíhalo hodnocení.
Posuzovatel Buršík zhodnotil maransky tak, že jsou to nějaké snáškové slepice a pod. a podle toho je hodnotil.I když moje slepice měla nejvíc bodů, tak pohár udělil jiné.Mně nevadí, že posuzovatel najde vady a srazí body.Vadí mně přístup posuzovatelů k hodnocení maransek. V roce 2011 byl můj kohout na klubové výstavě ohodnocen 99 body a na krajskej výstavě dostal výluku. Pokud jsem měl možnost hovořit o hodnocení maransek na výstavách se členy klubu,tak mají stejné poznatky. Mně určitě nejde o poháry na výstavách. Pořídil jsem si maransky proto, že vyžadují hodně práce, než se vychová jedinec blížící se standardu.V této oblasti vidím prvořadý úkol pro našeho předsedu klubu . Na školení posuzovatelů drůbeže by měl připomenout posuzovatelům, že jsou placeni ZO za odborné posouzení vystavovaných zvířat a ne na jejich posudky, jaká zvířata má chovatel chovat. Já mám skušenost, že řada posuzovatelů pokud vystavuje svá zvířata na výstavách,tak zase z mého pohledu to žádný zázrak není.
Při vstupu do klubu maransek jsem byl informován předsedou,že jedna z výhod je možnost sehnání levnějších chovných zvířat. Myslím si, že je to pouze přání našeho předsedy, praxe je zatím jiná. Na klubové výstavě jsem předpokládal,že se uskuteční setkání členů klubu, pohovoříme o výstavě,o hodnocení zvířat, a hlavně vyměníme chovná zvířata. A jaká je skutečnost? Klubové výstavy se zúčastní málo členů, chovná zvířata žádná. Mně účast na klubové výstavě stojí mnoho peněz. Pokud bych si mněl koupit chovného kohouta od člena klubu podle slov předsedy prodaného ne pod cenou, tak to nemusím být v klubu. Za polovinu peněz si dojedu do SRN a tam si můžu nakoupit. Moje přesvědčení je, že si chovná zvířata vyměníme. Klubové peníze použít třeba na částečnou úhradu nákladů pro členy, pro které je účastna klubové výstavě finančně náročná. Klubové výstavy se má účastnit co nejvíce členů klubu. Zájezdy na nákup chovných zvířat do ciziny financovaných z peněz klubu jsou zbytečné. Já mám ten názor,že vystavovat máme pouze zvířata, která jsme poctivou prací vychovali a ne že je nakoupíme v cizině.To do klubu nepatří. Toto je můj názor a očekávám debatu jak na našich stránkách,tak na klubové schůzi.
Jan Valentovič
Příspěvek od Václava Doležala:
Prvně jsem se o maranskách dočetl v roce 2008 v časopise Chovatel, kde o nich psal ing.Šonka. Nejvíce mě zaujala barva vajec, a z tohoto důvodu jsem se rozhodl pro chov těchto slepic. Ještě téhož roku jsem od přítele Šonky získal 12 ks vajec, které jsem nasadil pod kvočnu. Po jednadvaceti dnech se vylíhlo deset kuřátek. Z těchto kuřat bylo šest slepiček. To byl základ mého chovu maransek. Nepříbuzného kohouta jsem koupil na výstavě v Lysé nad Labem. V roce 2009 jsem pod kvočnami vylíhl 40 ks kuřat. Kuřata velice dobře rostla a ve dvanácti týdnech jsem je okroužkoval klubovými kroužky.Z nich jsem si ponechal pro rozšíření chovu patnáct slepic. Nepříbuzného kohouta jsem koupil od přítele Václavíka. V letošním roce jsem opět pod kvočnami vylíhl čtyřicetčtyři kuřat, pro které jsem však nesehnal dostatečný počet kroužků S růstem kuřat a se snáškou nosnic jsem spokojen. Barva vajec je také čokoládově hnědá. Pouze mi vadí častá kvokavost slepic. Letos z patnácti chovných slepic jich osm kvokalo. Ale i přes tyto nedostatky bych maransky dalším chovatelům doporučil. Jedná se o klidné a nenáročné plemeno slepic, které jsou vzhledově líbivé , mají dobrou snášku vajec a protože patří mezi středně těžká plemeno dají se využít i pro jateční účel.
Příspěvek od Heleny Juhászové:
Začal rok 2008 a já se rozhodla sehnat do svého hejna amroksek novou krev a tak jsem na internetu zadala stránku ČSCH, obor drůbež, abych našla plemenný nebo rodokmenový chov amroksek. Ihned při otevření mi naskočila upoutávka od. p. Šonky na mě neznámé plemeno maransek. Absolvovala jsem zemědělskou školu v Děčíně – Libverdě a na praxi jsme jezdili do drůbežárny v Jánské, kde v té době byla i drůbežářská škola a tam učil i profesor Šonka. Že by to byl on? A tak jsem zavolala a opravdu to byl on. Pozval mě na zakládající schůzi chovatelů maransek s tím, že tam budou živé slepice a můžu si je prohlédnout. Tak jsem vyrazila, maransky jsem viděla, ale jen zdrobnělé a ani nevím jak, jsem přišla k funkci pokladní v nově založeném klubu.
Mimo jiné na schůzi kolovaly i časopisy, kde byly články o maranskách. Tak jsem je začala shánět a zároveň jsem chtěla sehnat i kuřata. Vzhledem k tomu, že už byl konec prázdnin, tak jsem sehnala jen 3 kuřičky. Z toho jedna měla vadu kloubu – vypadávala jí noha, tu jsem utratila. Zbyly mi 2 a později jsem se dozvěděla, že to jsou kříženky černé plymutky s kohoutem maransky. Takže do chovu nic a ani barva vajec nebyla nic moc. Pak jsem jela na výstavu do Lysé n/Labem a tam jsem je uviděla v celé jejich kráse. A ta tmavá vajíčka k tomu. To musím mít!!! Ale zasáhl osud a všechno bylo jinak.
Na Vánoce 2008 mi ochrnula maminka a vyvstal problém, co s tím. Vzala jsem si maminku k sobě a nastak kolotoč. Úpravy našeho domku, zařizování prodeje bytu v Děčíně, odvoz věcí z bytu osobákem s vlekem – to zabralo 10 víkendů, atd. Kdo nezažil, nepochopí. No a všechny plány byly ty tam. No a je tady rok 2010. Bydlíme v osadě, kde je 32 trvale bydlících obyvatel a lišky zde nedávají dobrou noc, ale spolu s dravci kradou, kde se dá. Samostatná kuřata bych tady neodchovala a tak jsem čekala, až začnou kvokat kvočny. Letos mi ale 4x slezly z vajec a tak jsem to vzdala. Až tu najednou čtu v inzerátech – prodám maransky a tak jsem se konečně dočkala. Mám 4 slepičky a kohouta + ty moje kříženky, ale ty jen co se ochladí navštíví mou kuchyň a bude z nich perkelt. A to je moje anabáze za maranskami. Navíc všichni říkáte, že kvokají a sedí a tak se možná i já dočkám svých vlastních „maransčat.“
S pozdravem Helena Juhászová